Blog

Manažeři a majitelé firem mívají k poradám často extrémní přístupy. U některých je kalendář plný schůzek. Jiní naopak pravidelné porady téměř nemají. Řeší věci za pochodu, podle toho, co právě hoří. Výsledek ale bývá podobný. Lidé nemají jasno v prioritách. Odpovědnost se přesouvá. Důležité problémy se odhalí pozdě a majitel postupně ztrácí přehled o tom, co se ve firmě skutečně děje. Pak už firmu neřídí, ale často jen reaguje.

Klienti občas meziřečí pronesou: „Asi mám ADHD.“ V praxi to může vypadat třeba takhle. Začne jednu věc a za chvíli dělá tři další. Otevře počítač kvůli jednomu úkolu a o hodinu později má rozpracovaných pět. Když je něco nové nebo naléhavé, dokáže se do toho ponořit. Jakmile prvotní energie zmizí, těžko se vrací. Běžný pracovní den ho stojí čím dál více energie, pozornost je roztříštěná. Co je však skutečnou příčinou?

Delegování je téma, které s majiteli menších firem a startupů řeším opravdu často. A skoro vždycky to začne podobně: „Já bych to rád pustil, ale nikdo to neudělá tak dobře jako já.“ Rozumím tomu. Když jste firmu budovali od začátku, máte v hlavě souvislosti, které se těžko předávají, znáte klienty i know-how, víte, jak má vypadat kvalitně odvedená práce. A často byste danou věc opravdu udělali rychleji sami. Jenže právě tady vzniká nejčastější problém: majitel předá úkol, ale nepředá kontext ani právo rozhodnout. Pak se tým přirozeně vrací s otázkami a celkově je málo samostatný. Majitel má pak pocit, že delegování nefunguje.

Leadership nezačíná ve chvíli, kdy máte pod sebou tým. Začíná ve chvíli, kdy je kolem vás nejistota a někdo potřebuje orientaci. Může to být kolega, partner, dítě, kamarád. A někdy jste tím člověkem vy sami. Například v okamžiku, kdy se vám hromadí úkoly, přichází nepříjemná zpráva a hlava už automaticky hledá nejrychlejší únik: odpovědět hned, vzít si všechno na sebe, udělat pět věcí naráz nebo se naopak stáhnout. Klidný lídr cítí tlak stejně jako ostatní. Jen mu nedovolí, aby za něj rozhodoval.

Někdy to není velké rozhodnutí, na kterém se člověk zasekne. Je to zpráva, kterou má odeslat. Rozhovor, který už týden odkládá. Jedna věta zpětné vazby, kterou by bylo fér říct nahlas. Většinou dobře ví, co je potřeba udělat. Jen se k tomu nemůže dostat. Místo toho otevře další e-mail, udělá něco menšího, zůstane déle v práci. A večer si vyčte, že mu chybí disciplína. Je to ale opravdu tak?

Zdravý návyk se často nerozpadne proto, že byste byli líní nebo nedisciplinovaní. Rozpadne se ve chvíli, kdy se rozpadne den. Jeden meeting se protáhne, přijde nečekaný úkol, pracovní cesta nebo nemocné dítě. Večer pak zjistíte, že jste necvičili, nešli ven, nepřipravili si jídlo ani si nedali chvíli bez telefonu. A velmi rychle si k tomu vytvoříte známý příběh: „Zase jsem to nezvládl.“ Jenže problém často není ve vás, ale v systému, který funguje jen ve chvíli, kdy máte dost času, energie a klidu. A tyto podmínky v reálném životě nastávají zřídka.

Proč samotná odbornost nestačí, když člověk začne vést lidi

Příběh klientky, která během čtyř měsíců získala jasnější směr, pevnější systém a větší jistotu v podnikání i sama v sobě.

Dlouhodobý výkon nevzniká tím, že každý den zvládnete víc. Vzniká schopností zůstat ve hře bez ztráty energie, zdraví, vztahů a vnitřního klidu.